OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nemôžem sa zbaviť dojmu, že tvorba PESTILENCE začala vykazovať znaky akejsi rozpoltenosti. Netuším, do akej miery sa Patrick Mameli stotožnil s postavou dogmatického kazateľa z obalu nového albumu. Preto i môj postoj a následné hodnotenie novinky „Doctrine“ pretrváva v nejednoznačnej, doslova schizofrenickej rovine. Keď som kedysi Patricka spovedal pri príležitosti vydania „Resurrection Macabre“, cítil som z jeho slov úprimnú radosť, nie chladný kalkul spojený so znovuobnovením domovskej kapely. Nebudem súdiť, rozporuplné pocity z aktuálnej nahrávky však neskryjem.
Prvá z výrazných zmien sa týka zostavy – okrem samotného Mameliho v nej nenájdeme nikoho spred dvoch rokov. Basgitary sa chopil mág Jeroen Paul Thesseling, činný tiež v OBSCURA, ktorého meno figuruje aj pod míľnikom „Spheres“. Druhú gitaru obstaral ďalší „starý známy“ Patrick Uterwijk a za bicími posedel Yuma Van Eekelen (BRUTUS). Zaostali ambície holandského „dream teamu“ za očakávaniami?
Počiatočné zdesenie z prvého vypočutia albumu už (našťastie) vyprchalo, takže Mameliho vokálny prejav možno hodnotiť s istým odstupom. Spev nečakane dostal punc starej metalovej školy, keď „škatuľkovanie“ malo len okrajový význam. Nečakaným bol iste aj fakt, že z nahrávky začne ryčať reinkarnovaný Martin Van Drunen s koreňmi inšpirácie v tvorbe DEATH. Tak či onak, záleží od vkusu. Komu sa zdal vokál na predchádzajúcom albume príliš deathmetalovo štandardný, snáď ho súčasná podoba nadchne viac.
Popravde, zásadným problémom „Doctrine“ je to, že skutočne silné momenty sa začnú strácať pod nánosom monotónnosti. Nemá význam polemizovať o hráčskych schopnostiach a technickej zručnosti, keďže v prípade PESTILENCE by išlo o činnosť nanajvýš zbytočnú. Po doznení „chorého“ religiózneho intra „The Predication“ dáva úvodný výkrik v „Amgod“ tušiť prítomnosť vyššie uvedených zmien. Album plynie v sekvencii jednoslovne nazvaných skladieb, ktoré prekypujú najmä dychberúcou rytmikou dvojice Thesseling - Van Eekelen.
Netrúfam si zasvätene hodnotiť prínos zvyšnej dvojice z technického pohľadu – po niekoľkonásobnom počutí sa však silno podladené gitary zlievajú v nezáživné riffovanie. Čo sa jednotlivých kompozícií týka, vyčnievajú titulná „Doctrine“, „Absolution“ alebo mnou favorizovaná „Sinister“.
Kapelmajster Mameli nachystal pod hlavičkou PESTILENCE neľahké sústo, o ktorom sa bude v metalovom svete zanietene diskutovať.
Ešte k spomínanej rozpoltenosti – fúzia death metalu s progresívnymi prvkami (džezovými, ak chcete) nepôsobí v tomto prípade príliš celistvo. Nahrávka je neurotická, znepokojujúca, čo jej však na druhej strane pridáva na zaujímavosti. Neviem, možno by skupine prospelo menej sa obhliadať do minulosti, máličko ubrať technických fines a pridať atmosféry. Otázne je, či si kapela, ktorá má na svojom konte klenoty ako „Consuming Impulse“ alebo „Testimony Of The Ancients“, na podobný krok trúfa. „Doctrine“ je dielom, ktorého reálnu silu otestujú až koncertné pódiá. Z dvojice reunionových albumov ten kontroverznejší.
Bude jednoduché odsúdiť nový album PESTILENCE, neľahké ho spoznávať a milovať. Kapela v obnovenej zostave predstavila dielo s vlastnou tvárou, ktorého kvalitu zráža najmä prílišná jednotvárnosť. Pre mňa zatiaľ najdiskutabilnejšia (death)metalová nahrávka tohto roka.
6,5 / 10
Patrick Mameli
- spev, gitara
Patrick Uterwijk
- gitara
Jeroen Paul Thesseling
- basgitara
Yuma Van Eekelen
- bicie
1. The Predication
2. Amgod
3. Doctrine
4. Salvation
5. Dissolve
6. Absolution
7. Sinister
8. Divinity
9. Deception
10. Malignant
11. Confusion
Hadeon (2018)
Obsideo (2013)
Doctrine (2011)
Resurrection Macabre (2009)
Mind Reflections (1994)
Spheres (1993)
Testimony Of The Ancients (1991)
Consuming Impulse (1989)
Malleus Maleficarum (1988)
Penance (demo) (1988)
Dysentery (demo) (1987)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Mascot Records
Stopáž: 39:22
Produkce: Patrick Mameli
Studio: Woodshed Studio
Hudba za 7-8, zpěv za 2.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.